Další zajímavosti Podralska
Druzcov
Ves Druzcov (dříve Drausendorf) se rozrůstala podél Druzcovského potoka pramenícího vysoko na stráních Ještědu. U příjezdové silnice upoutá klasicistní kaple sv. Josefa z roku 1834 se zvoničkou a tympanonem nad vstupem.
Ves, kde místní obyvatelé udržují dlouholetou hasičskou tradici, je také místem odpočinku, řada stavení slouží jako rekreační domy. U nejvýše položeného stavení - hájovny, upoutá pozornost vzrostlý živý plot z kanadských jedlí. Na východní straně přiléhá k vesnici Druzcovský les s nejvyšším vrcholem Kyselinčí kopec (571 m). Zvláštní jméno má původ v místním nářečí, v němž „kyselinky“ znamenají brusinky. Smrkovými lesy prochází červeně značená cesta kolem tajemného Pruského kříže, pískovcového převisu Jeřmanská skála, Friedrichova kříže a vrchu Holubník (562 m).
Dubnice - kostel Narození Panny Marie
V době reformace byla ves silně evangelická. V letech 1699-1702 byl postaven kostel Narození Panny Marie. Gotická dřevořezba Madony z 15. století zde původně chovaná, byla asi památkou na dřívější svatyni.
Od roku 1683 slavila obec svátek Zasvěcení Panny Marie v Jeruzalémském chrámě jako svůj zásvětný den, to znamenalo, že se při bohoslužbě vzpomínalo na zemřelé z velké epidemie a vůbec na mrtvé v důsledku katastrof. Také za hladomoru v letech 1770-1772 zemřelo v obci celkem 182 osob.
Slavnostní otevření opraveného kostela Narození Panny Marie se uskutečnilo 18. prosince roku 2008.
Opravou věžních hodin kostela začala rekonstrukce. Za účastni místních občanů se začal měnit interiér kostela, našel se i starý oltář, vrátili se obrazy, opravila se kazatelna. V Dubnici tak vznikla koncertní síň.
Galerie Česká brána
Galerie je umístěna v gotické kamenné věži, sloužící jako vstupní brána a zároveň jako vyhlídka na město a okolí. Je jednou z dominant města Bělé pod Bezdězem, která žije svým kultůrním životem. Svědčí o tom značný počet návštěvníků , kteří vstoupili do galerie po točitých schodech, z nichž se k nám mnozí rádi vracejí. Uznání patří všem, kteří přišli s myšlenkou vrátit bráně život, všem kteří se podíleli na citlivé rekonstrukci. V popředí zájmu je uspořádání historického objektu a jeho využití. V těchto prostorách můžete obdivovat či zakoupit originální práce českých výtvarníků a řemeslníků.
Ještěd
Byl odedávna považován za jednu z hlavních dominant severních Čech a za symbol města, rozprostírajícího se pod ním. Podle kronikáře Johanna Cazla Rohna byl prý v roce 1737 poprvé na vrcholovém skalisku vztyčen kříž, první z řady křížů na Ještědu. Byl kamenný a odolával větrům i bouřím až do roku 1812. Po jeho vzoru byly na vrcholu Ještědu stavěny další kříže, které však již byly dřevěné. Nepominutelnou památkou je Rohanský pamětní kámen obeliskového tvaru, který byl vztyčen na počest návštěvy knížete Rohana v roce 1828. Služby občanům na Ještědu začal poskytovat hanychovský občan Florian Hasler s manželkou Barbarou. V roce 1868 se jim podařilo postavit první částečně kamennou chatu a pojmenovali ji po knížeti Rohanovi. Pro velký zájem návštěvníků o horu Ještěd přistavěl Horský spolek k chatě manželů Haslerových prostornou verandu pro takřka 200 osob. To povzbudilo návštěvnost a v roce 1876 se na vrcholu Ještědu objevila první rozhledna. Roku 1889 musela být stržena a na jejím místě byla postavena rozhledna nová.
Tato rozhledna s 8 metrů vysokou věží byla zakončena plošinou pro 20 osob. Na přelomu století zařízení na vrcholu již nevyhovovala a sílily hlasy, podporující stavbu nového hotelu s vyšší kapacitou i úrovní služeb. Po několika pokusech zadal Horský spolek projekt i realizaci libereckému staviteli Schäferovi, který stavbu provedl za pouhých 6 měsíců od položení základního kamene. Slavnostní otevření nové dominanty Ještědu se konalo 13. ledna 1907. Mohutná kamenná budova s 23 metry vysokou věží, uzpůsobenou jako rozhledna, měla 23 hostinských pokojů, noclehárnu, společenskou místnost i rozsáhlou verandu. Tato jedinečná stavba s bohatou historií ukončila svůj provoz tragicky, požárem 31. 1. 1963. Stavba nového objektu, který by se stal dominantou Ještědu, byla zahájena v roce 1965, po demolici vyhořelého objektu. Do užívání byla předána 9. 7. 1973. Projekt věže, který navrhli architekt Karel Hubáček a statik Zdeněk Patrman, pochází z let 1963-1966. Stavba proběhla v letech 1966-1973.
Kaňon potoka Kolné
Kaňonovité údolí vzniklo vodní erozí na rozhraní dvou křídových útvarů - coniackých slínovců a svrchnoturonských kvádrových pískovců. Kaňon je hluboký asi 10 metrů a široký místy jen okolo 1 metru. V nejužším místě soutěsky přepadá voda potoka v několika kaskádách. V horní, mělčí části jsou ve skále vytesány podzemní prostory, sloužící kdysi jako sklepy. Do skal v okolí vodopádu jsou vyryty zajímavé obrazce nejsného původu a významu - v některých případech se může jednat o středověké tzv. vlašské znamení.
Přírodní památka se nachází na území obce Stvolínky.
Kotel
Malou vísku Kotel (dříve Kessel), prvně zmíněnou v roce 1399, proslavily především „tisícileté“ lípy velkolisté. Chráněné lípy jsou pravděpodobně nejmohutnější a nejproslulejší stromy severních Čech, jejichž stáří se odhaduje na 300-400 let. Památné stromy měřící v obvodu 5 a 9 metrů dosahují úctihodných výšek 23 a 25,5 m. Obě lípy jsou duté, dutina větší z nich připomíná svými rozměry klenutou kapli. Při silnici za vsí stojí barokní kaplička sv. Anny uvnitř s cennou freskou. Jedná se o výchozí stavbu křížové cesty postavené v letech 1902-1904 stoupající ke kapli a Kotelskému vrchu.
Přímo nad osadou se nachází velmi zajímavá přírodní památka, třetihorní čedičový útvar, jenž se nazývá Čertova stěna. Podle pověsti jí prý postavil sám pekelník. Jedná se o zbytky hřebene vypreparované, ploché čedičové žíly, vystupující místy ve formě zdi na povrch. Chráněná délka je 1 km a plocha 20 ha. Světově unikátní je složení zdi z vodorovně uložených hranolů. Bohužel, koncem 19. století byly nejcennější části rozebrány a použity k výstavbě.
Krajanské muzeum vystěhovalectví do Brazílie
Muzeum ukazuje a vysvětluje poměrně neznámou historii vystěhovalectví z českych zemí do Brazílie v 19. století a především z Libereckého kraje.
Zámek Lemberk
Zámek Lemberk je dnes výsledkem činnosti několika stavebně historických epoch: raně gotické, pozdně renesanční a raně barokní s úpravami z období klasicismu.
Původně středověký hrad, o kterém se historické prameny zmiňují již od 1.poloviny 13.století, byl jedním z prvních panských hradů na našem území. Na soutoku Panenského a Kněžického potoka, na středověké obchodní Žitavské cestě jej vybudoval Havel z rozvětveného severočeského rodu Markvarticů, jimž okolní kraj patřil již od konce 12.století. Název hradu pochází z původního erbovního znamení zakladatele, který měl ve svém znaku zlatou lvici na modrém poli. Hrad pojmenoval Löwenberg, jehož zkomolením se později vyvinul dnešní název Lemberk. Historické zprávy nám Havla Markvartice představují jako znamenitého rytíře 13.století, který působil jako důvěrník a rádce krále Václava I., později také jeho syna Přemysla Otakara II. Ačkoli byl šlechticem velmi významným, je dnes daleko známější osobností jeho manželka Paní Zdislava z Křižanova na Moravě.
Po sňatku s Havlem opouští Zdislava královský dvůr a následuje svého muže do nehostinných krajů v Podještědí, aby se natrvalo zapsala do jeho dějin. Po svém příchodu na hrad Lemberk proslula paní Zdislava zejména svou pomocí chudým a uzdravováním nemocných. Sama byla matkou čtyř dětí - synů Havla, Jaroslava, Zdislava a dcery Markéty. Společně s manželem založili dominikánské kláštery v Jablonném a v Turnově. Svým životním postojem se výrazně odlišovala od žen své doby. V průběhu dalších staletí se stala předmětem posvátné úcty obyvatel kraje,na jehož zvelebení měla výrazný podíl. Zdislava je také chápána jako příkladná matka a manželka, která kromě zapojení do života společnosti plní i svou úlohu v rodině. Po své smrti v roce 1252 byla pohřbena na nejčestnější místo v kostele, který založila a na jehož místě dnes stojí velkolepý barokní chrám. Za své činy a zázraky uzdravení byla 21. května 1995 v Olomouci papežem Janem Pavlem II. svatořečena.
Z původního středověkého gotického hradu se do dnešních dnů dochovala pouze spodní část hlavní věže s gotickým oknem. Přesnou podobu a polohu středověkého hradu se přesně nepodařilo zjistit ani při archeologických průzkumech v letech 1970 - 1990, pravděpodobně se původní gotický palác nacházel na místě dnešního západního křídla, ve kterém je dodnes patrna gotická dispozice rozložení jednotlivých místností.
Prameniště Ploučnice
Prameniště Ploučnice se nachází na rozhraní obcí Osečná a Janův Důl. Toto prameniště je označováno za jedno z nejvydatnějších pramenišť ve střední Evropě vůbec. Vydatnost pramenů neklesá ani v době dlouhodobého sucha. Velké množství vody z prameniště napájí Jenišovský rybník, který přímo na toto prameniště navazuje. Z tohoto rybníka odtéká část vody náhonem na tři sta metrů vzdálený mlýn, poháněný vodní turbínou. Jenišovský mlýn byl v provozu ještě v roce 1962.
Větší část vody přímo z prameniště i z Jenišovského rybníka odtéká do vodoteče a tvoří tak základní tok Ploučnice. Tento potok v obci Osečná a v Lázních Kunratice ještě ve třicátých letech zajišťoval pohon dalších čtyř mlýnů a dvou provozoven, kde voda poháněla mlýnská kola či vodní turbíny.
Čtyři sta metrů od prameniště Ploučnice je čerpací stanice pitné vody pro Osečnou i Lázně Kunratice. Velká vydatnost těchto pramenišť byla v letech 1970 – 1980 snížena cca o pětinu živelnou činností uranových dolů v nedaleké Stráži pod Ralskem, jejich pracovníci vyvrtali v oblasti velké množství průzkumných a hydrogeologických vrtů.
Délka celého toku Ploučnice z Osečné až po Děčín měří více než 105 km. Zatímco v horní části se jedná o útlý potok, zarostlý břehovými porosty a klikatící se lukami v písečném a hlinitém řečišti, na svém konci, před splynutím s Labem vytvarovala Ploučnice již údolní nivu. Tento pravobřežní přítok Labe s povodím o 1194 km čtverečních ústí do největšího českého toku pod děčínským zámkem.
Průrva Ploučnice
Průrva Ploučnice, kdysi zvaná též Pekelný jícen, Hromová rána či čertova díra. Ploučnice se blíží od Stráže ke vsi Noviny na úpatí Ralska nejdříve asi 50 m mezi vysokými pískovcovými stěnami, pak se náhle tok obrací v pravém úhlu a teče asi 13 m v pískovci vytesaném tunelu, který má šíři asi 3,5 m. Pak následuje cesta vody opět asi 10 m otevřenou roklí, dostává se do 41 m dlouhé skalní chodby stejné šířky a výšky 4 m. Obě chodby jsou zhotoveny ve skále krumpáčem a je též zřejmé, že zastavení vody bylo dosaženo pěti jezy, které byly zapuštěny do sklaních stěn. Celé toto zařízení bylo uděláno před staletími a sloužilo provozu jednoho hamru, který se kdysi nacházel u východu ze skalní rokle. Tehdy tvořila skalní stěna s přilehlou hrází rybníka přehradu. Když se před ní v čase tání sněhu nebo za velké vody nasbíralo velké množství vody, drala se tato s hromovým hlukem a pěnivým šumem širokým tunelem, aby se na konci rokle vrhla do mnoha metrů hluboké prohlubně, a to poskytovalo divákům zvláštní podívanou, která se vyplatila za návštěvu. V okolí průrvy pod skalami je ještě dnes možno nalézt železnou strusku.
Ralsko
Hrad Ralsko se nachází na dominantním vrchu u Mimoně převyšující o 400 metrů okolní terén. Není zcela jasná datace jeho založení. Archeologické nálezy dokládají jeho existenci již ve 13. století (původně se snad jednalo o zvelké části dřevěný hrad). V písemných pramenech se setkáváme se jménem Ralsko poměrně záhy. Není však jasné, zda se jednalo o hrad, kopec nebo sídlo pod ním. Záznamy vztahující se nesporně k hradu se vyskytujé až ve 14. století. Stavební činnost je dokladována ještě v 15. století, ale v jeho druhé polovině význam hradu začal upadat. Ralsko přestalo být sídlem svých majitelů a již r. 1505 se uvádí jako "zámek pustý". Na čas se stalo i útočištěm loupežných rytířů. V 1. pol. 20. století proběhla nepříliš šťastná obnova dvou čtverhranných obytných věží. Dnes je v okolí hradu přírodní rezervace se zbytky pralesového porostu. Podle jedné z pověstí je na Ralsku ukryt poklad, který hlídá obrovský pes, potulující se ve zdejších lesích. Podle jiné spí v hoře vojsko, které nám přijde na pomoc v době ohrožení. Nápisy azbukou dodnes zachované, jako by jeho nedávnou přítomnost ironicky stvrzovaly.
Skalní hrad Stohánek
Poprvé byl v písemných materiálech zmiňován v roce 1431, ale jeho historie neměla dlouhého trvání - poslední zmínka pochází z roku 1453 a krátce poté patrně zanikl. V roce 1760 byla v jeho zbytcích zřízena poustevna. O ní se zmiňuje spisovatelka Karolína Světlá ve své povídce Poslední poustevnice.
Vartenberg
Renesanční zámek Vartenberk leží ve Stráži pod Ralskem, vznikl v roce 1563 přestavbou stejnojmenného gotického hradu, o němž se dozvídáme poprvé v roce 1281 a který sloužil k ochraně obchodní žitavské záhvožďské cesty.
V době třicetileté války byl zámek vypleněn švédským vojskem a v roce 1645 byl vypálen. Ani novodobá historie zámku není příliš radostná, nejprve byl využíván k ubytování rekreantů ČKD, poté byl zdevastován sovětskými vojsky a v roce 1987 dokonce vyhořel. Zámek není dosud zcela opraven a veřejnosti není přístupný.
Z náměstí ve Stráži pod Ralskem turistické značky ukazují k hradu Vartenberk a k vrcholové kapli . Odbočka začíná na náměstí před novým infocentrem Šešule a mírně stoupá k zámku.
Dále lipovou alejí nad městem a s výhledy pokračuje ke kapli, kde končí. Odbočka je dlouhá cca 500 m a úsek v aleji nabízí i lavičky k posezení. Cesta je otevřená k jihozápadu a tak podvečery tu jsou barevné a zajímavé. Přímo proti návrší se otevírá výhled na Ralsko, sopečný lesnatý kopec s hradem na vrcholu. Vycházka ke kapli je nenáročná, vhodná i pro rodiny s dětmi i kočárek bude zvládnutelný, jízdní kolo jen pro zdatné.
